Probouzí mě hluboké štěkání a nervózní přešlapování velkého a určitě černého psa kousek za hlavou. Ani se nehnu, cepíny mám v autě a stejně než bych se dokázal vyhrabat ze spacáku, asi by mě sežral. Skulinou pozoruju ostastní. Zjevně stejná strategie. Čekají, do koho se zakousne první. Z lesa se ozve něčí hlas a pes odbíhá pryč. Tak asi pomalu budeme vstávat. Spacáky jsou pokryté jinovatkou, ale po dvou Heinekenech v akci se spalo docela dobře. Až na místní budíček, který asi za půl hodiny prochází kolem nás už na vodítku. Velkej, černej rotvajler. Takové bylo ráno v Soldě – Suldenu pod kopcem s názvem Ortler tyčící se do 3.905 m nad mořem.
Na dnešním dni je příjemné to, že nikam nechvátáme. Potřebujeme jenom dojít na bivak Lombardi nebo podle podmínek na chatu Payer. Takže dlouho snídáme, vaříme čaj a kafe. Balíme a přebalujeme. Bereme s sebou stan, ať nezabíráme místo v bivaku – pokud by tam potřeboval někdo nouzově přespat nebo by byl plnej winterraum na Payeru. Z parkoviště u lanovky jdeme po zpevněném lesním chodníku skrz rezavý modřínový les. První pauzu dáváme u chaty Tabaretta a díváme se na protější kopec WeissKugle, který jsme se pokoušeli nezávisle na sobě vylézt, ale zatím bez úspěchu. Dáme něco málo k jídlu a pokračujeme dál na chatu Payer. Cesta není nijak náročná. Jen prostě šlapat do kopce. Kousek pod druhou chatou začíná sníh a my se pořád dohadujeme, kudy povede cesta dál od Payeru. Vždy to končí slovy: až tam budeme, tak uvidíme. Ale stejně po chvíli začínáme nanovo.
U chaty si prohlížíme winterraum, ve kterém se prý nedoporučuje spát. Nebo jen na vlastní nebezpečí. Pravda je, že ve zdech je pár velkých prasklin, ale že by hrozil zřícením, to se říct nedá. Sedneme na terasu chaty, která je pojmenována po teplickém rodákovi Julius Payerovi (na wikipedie je o něm zajímavé čtení).
Sluníme se na zápraží. Krásný výhled do okolí, na Passo Stelvia, protější vrcholy a už trochu horší výhled na cestu, co je před náma. Do bivaku to máme ještě nějakých 200 výškových metrů a moc se nám nechce. Podle článků na netu nás teď čeká docela dobrá divočina a místy lezení za III UIAA. S těma báglama na zádech to bude zábavné. Ono stačí pohled na první traverz co nás čeká. Asi se nám do toho moc nechce, ale nikdo to neřekne, že by bylo lepší zůstat tady. Přespat ve winterraumu nebo na zápraží a druhý den ráno vyrazit na lehko. Jak tomu ale náhoda občas chce, ve chvíli kdy už se zvedáme, přichází z vrcholu dva chlapíci. Horský vůdce a jeho klient. Ten horský vůdce není nikdo jiný než Viktor Kořízek. Zkoukne naše batohy a povídá. Jestli tam půjdete s touhle zátěží, tak si při sestupu budete řikat (citace) Ten čů..k měl pravdu (konec citace). Jestli můžete, zůstaňte tady a vyražte brzo ráno. Ani neprotestujeme, sundaváme mačky, vyndaváme pivo a spokojeně koukáme na pozvolný západ slunce na Passo Stelvio. Postavíme si stan, protože se kocháme moc dlouho a winterraum se mezi tím zaplnil. Popovídáme s dalším německý horským vůdcem a jeho skupinkou, navaříme čaj a jdeme spát.
Ráno vyrážíme kolem páté, nebo tak nějak. Ještě nás stíhají předběhnout dva Rakušané, kteří jdou ze spodní chaty. Dáváme si s nima jejich kávovici a na oplátku nabízím slivovici. Hezké to ráno….Matroš máme nachystaný a za svitu čelovek vyrážíme. Traverzy a lezení v noci mají výhodu, že se člověk tolik nebojí. Respektive neví, jak daleko je to dolu. V mačkách tak nějak postupujeme po hřebeni směrem k ledovci. Je to hezké mixové lezení, kdy se střídá led, sníh a holá skála. Jedna těžší pasáž je zajištěna řetězem a další zase nějakým zbytkem lana. Dostáváme se na spodní část ledovce, navazujeme se a kličkujeme mezi trhlinami. Teda ani s tím moc práce není. Díky perfektnímu počasí je cesta hezky vyšlapaná. Pod bivakem Lombardi je parádní stoupání po ledovci se sklonem cca 40 stupňů. Není nijak technicky náročné, jen se člověk nesmí dívat pod sebe. Tenhle výšvih má pod sebou asi táááákle velkou a hluuuubokou trhlinu. Zase je tu ta klasická otázka. Navázat se a riskovat, že když jeden spadne, tak možná půjdou všichni, nebo jít sólo a když mi to podjede, tak nevezmu aspoň nikoho s sebou. Volíme první variantu a společne postupujeme dál. Nad bivakem nás čeká ještě poslední prudčí výšvih. Když je málo sněhu, tak je zde žebřík přes trhlinu, ale tentokrát je pod sněhem. Přeběhneme v místech, kde vidíme část onoho žebříku a už jsme na platu, které pozvolna stoupá až k vrcholu. Sem tam překročíme trhlinu, ale ledovec se zdá celkem kompaktní a trhliny dobře čitelné. Potkáváme skupiny, co vyrážely před námi a jdou už zpátky. S Rakušákama, s kterými jsme ráno pili kávovici/slivovici trochu popovídáme. Mají hodně dobrou náladu a jsou vysmátí od ucha k uchu. Asi z toho pohledu na nás. Poslední stoupání, vrcholový hřebínek a jsme u kříže. Výhled je to hezký, to jako jo. Ale už začínáme přemýšlet o sestupu a že si na spodní chatě dáme radlera.
Zpátky jdeme stejnou cestou. Celkem to ubíhá. Inu, je to přeci jen z kopce. První menší zádrhel je u bivaku Lombardi a slézání toho prudčího svahu s krásnou trhlinou u paty. Jdeme opět navázaní. Když už jsem konečně dole, tak trochu poodstupuji ze spádnice a přemýšlím, jak to jako udělám, když to někomu podklouzne a jak ho zachytím, abychom nešli všichni prozkoumávat tu trhlinu. Ve skále přede mnou je krásná spára. Škoda jen, že ty friendy mám v batohu na zádech. No budu věřit, že to kluci taky daji bez problémů. A dali. Už jsme na konci ledovce. Motáme lano a jdeme se procházet po hřebínku. Jedno trojkové místo dojistíme, ale šlo by to i bez lana. Trochu se necháme svést z cesty a podle stop od maček nejsme jediní. Pár metrů se vracíme a pak už celkem pohoda až na první chatu. Krátká pauza, zabalíme a těšíme se na radlera. Stihnem to tak akorát před zavíračkou baru. Z terasy koukáme na severní stěnu Ortleru a vymýšlíme, kudy asi by to šlo. Pak už jen seběhneme zpátky na parkoviště. Uvaříme polívku a jdeme spát s nadějí, že v noci nepotkáme našeho známeho Azora z první noci.
Trochu iterináře:
Solda - Tabaretta Hütte – PayerHütte – bivak Lombardi – vrchol a zpátky (časy jsem už zapomněl)
obtížnost PD/AD
ledovcové lezení do 45°
vybaveni: helma, sedák, lano, cepín, mačky, smyce, prusíky, ledovcové sřouby, 3 expresky, několik šroubovaček, čelovka (vše z https://www.forclimbers.cz/horolezecke-vybaveni/ )
výstup 13.10-14.10 2017
