Zimní výstup na Triglav
Začátkem ledna 2015 jsme tak nějak přemýšleli kam vyrazit do hor. Nápadů hodně, ale lavinové nebezpečí moc nepřálo a tak padla volba na strarý dobrý Triglav. Zdejší hory docela dobře známe a máme ještě zimní rest na tenhle kopec.
O zimní výstup klasickou cestou jsme se pokoušeli poslední adventní víkend, ale trochu jsme podcenili zdejší podmínky. Šli jsem klasicky Pražskou cestou od Alžanajev dom. Jenže bylo 21. prosince a s přibývajícími metry přibývalo sněhu i ledu až se z pohodlné chůze stalo sólové lezení s těžkým batohem na zádech. Tak tak se nám podařilo dostat se ze “stěny“ kde v létě vede ferrata, teď tam samozřejmě nebylo nic, a na bývalém ledovci – Triglavski Lednik. Sice je jasno ale kvůli pořádnému větru, který zvedá sníh, nevidíme skoro nic. U jednoho velkého kamene začínáme kopat záhrab. Pak si ale vzpomenu, že by tu měla být horská bouda Staničeva koča. Jen jestli jí dokážeme v tomhle počasí najít. S čelovkama vidíme tak na dva metry a jen tak odhadujeme směr. Asi po hodině nacházíme chatu a winterraum. Přespíme zde a druhý den už nikdo nemá chuť pokračovat ve výstupu a tak volíme nejsnadnější cestu zpátky do údolí. Ta nám zabere samozřejmě celý den. Pak už jen pizza a jedem zpátky domu.
O tři týdny později jsme zpátky. Počasí vypadá dobře. Něco jsme potrénovali na ledové stěně ve Víru a tak plni odhodlání sedáme večer do auta a vyrážíme. Máme dva a půl dne, takže to snad stihneme. První menší nepříjemnost nás potkává na dálnici mezi Táborem a Budějkama. Probouzí mě to, že nic neslyším. Došel nám plyn i benzín, nebo na co to všechno jezdí. Nevím, jak to dělají, ale během 10 minut je u nás odtahovka a jedeme skoro zadarmo až na benzínku do Budějek. Tomu se říká štěstí. Skoro celou cestu spím. Kluci se střídají a v Alpách nad Salzburgem nás chytá pěkná sněhová bouře. Nedá se jet a tak čekáme až to rakouští silničáři prohrnou. Do Slovinska dorážíme až nad ránem. Snídaně, kafe, čaj a vyrážíme. Naše cesta vede nejlehčí výstupovou trasou na Triglavsky dom z jinží strany klasickou skialpinistickou cestou. Hned na začátku cesty nasazujeme mačky a ranní mráz nás hezky probírá. Je jasno a už stoupáme. Celkem to jde a pěkně ubíhá. Po první přestávce na u chaty Prgarca volíme zkratku. Je sice delší, ale o to náročnější. Po této menší exkurzi se vracíme zpátky na původní cestu. Pořád hezky stoupáme a ještě před soumrakem jsme na Triglavskym domě. Je nás tu celkem asi šest. Kuchyně nepremává, ale pivo mají. Dáme jedno, dvě a trochu slivovice. Uvaříme polívku a jdeme spát.
Ráno je parádní. Modré nebe, bílý sníh. Výhledy a ještě 300 metrů lezení před námi. Těsně před námi vyráží dva Švýcaři s místním horským vůdcem. Necháme je jít trochu napřed a aspoň nám to trochu prošlápnou. Na vrchol Triglavu vede přes Malý Triglav ferata, která má obtížnost asi C. Teď je pod sněhem a ledem. Nasazujeme mačky, berem lezecký matroš a cepíny. Na začátku výstupu se domluvíme, že půjdeme asi každý sólo. Stejně se není kde a za co jistit. Sníh parádně drží. Jen nekoukat dolu. Pěkně nám to odsejpá a už jsme na vrcholku Malého Triglavu. Fouká to a to tak, že musíme jít po hřebínku lehce přikrčení, aby nás to nesfouklo dolu. Když příjde poryv, sedáme. Hřebínek je zasněžený a je to spíš taková střecha, ale všechna místa zvládáme docela hravě a blížíme se k vrcholu. Pár posledních horších partií a už si i s klukama švýcarskýma blahopřejem na vrcholu. Jsme nadšení. Parádní výhled. Nikde nikdo. Jen se nám začínají hlavou honit myšlenky, že musíme i stejnou cestou dolů. No nic, jdeme zpět. Přecházíme s menšími komplikacemi první horší místo a pomalu lezeme dolů. Vítr sílí a jeden poryv mě srazí na zem ve chvíli, kdy míjím jiného lezce směřujícího na vrchol. Ten dopadl stejně. Leží vedle mě, zasmějem se tomu a prohodíme pár blbostí a každý pokračujeme dál. Teď nás čeká nejtěžší část. Sníh už nedrží tak jak ráno. Nevadí. Pomalu lezem dolů a hlavou zase běhaj myšlenky - co tu sakra dělám. Všichni se dostáváme v pohodě zpátky na Triglavsky dom. Konečně si můžeme pořádně pogratulovat. Jedno oslavné pivko a vyrážíme zpět k autu. Zastavíme se ještě klasicky na pizzu a jedem domu.